ODDANÉ DUŠE KRASOBRUSLENÍ

[MiriamDimadi]

SKROMNÝ GENTLEMAN A VZÁCNÝ ČLOVĚK KAROL DIVÍN

Při mapování „ZL0ŽITÉ CESTY 0DDANÝCH DUŠÍ KRASOBRUSLENÍ“ mne Karol Divín
povzbudil a nezištně mi radil.
Je mi líto, že jsem mu nestihla sdělit, že připravené prostředky na uvedenou publikaci,
doplněnou o dobové fotografie, pohltili nepřátelé života.
Nejdřív drzé víry, které stále neodcházejí, ale se mutují. A teď hlasatelé světového míru
a přátelství na věčné časy, zmutovaní chamtivostí na nelidské agresory.
Proto jsem se rozhodla vzpomínky zatím umístit na web "Lampárnasos", aby měli možnost
příznivci krasobruslení si je připomenout…
Právě jsem kopírovala vzpomínku Karola Divína na mnohonásobnou oslavu jeho významného
výročí, když jsem z televizních zpráv zaslechla oznam o jeho odchodu.
Když jsem procitla z nečekané zprávy, přečetla jsem si pozorně kopírující část.
Zjistila jsem, že mi z mého originálu vypadla důležitá část, bez které by mohlo vést k úvahám,
jak mohl Karol Divín za krátkou chvílí děkovat za ocenění v Bratislavě, v Brně a ještě k tomu
v Ostravě, když už nebruslil a dokonce nevlastnil letadlo.

Zamyslela jsem se nad touto „šťastnou náhodou“, jako nad upozorněním rádce, abych si to
opravila...
Přiznám se, že patřím k těm hříšníkům, kteří se přesvědčili, že duše zesnulých pobývají ještě
čtyřicet dnů mezi námi, aby si vyřídily případné resty či zkontrolovaly, zda je všechno v pořádku
nebo se ještě jednou rozloučily.
Tuto tradici dodržují mnohé národy tím, že se po čtyřiceti dnech ještě jednou loučí se svým
zesnulým pietním obřadem jako na pohřbu.
Právě proto jsem i já přidala „své přesvědčující zážitky“ do složky „ZÁHR0BÍ“.

Karol Divín byl skromný gentleman, kterého si všichni, kdo ho znali, nesmírně vážili.
Ještě jednou děkuji vzácnému člověku za povzbuzování, rady a poslední připomínku…

„Mila pani Madzirovova, Dakujem za Vas e-mail. Chcem sa vyjadrit k tomu, co pisete.
Vsetko je pisane velmi pekne a peclivo, len ja sa citim polichoteny, ze je tam tolko
chvaly na moju osobu.
Teraz sa s manzelkou chystame na cestu do Chorvatska, takze budem doma az v Juli.
Prajem Vam vela zdaru vo Vasej praci, s pozdravom,

Karol Divin.
Datum: 31. 5. 2017 13:37:54“

A díky za hodnocení své snahy...




K.DIVÍN Z NEBESKÝCH VÝŠIN
Po kruté a nesmyslné válce toužili lidé po přátelství kráse a štěstí života s lidmi
celého světa.
KAROL DIVÍN proto usiloval po celý tvořivý život o mír a přátelství mezi národy
včetně znepřátelených.
Jeho sousedství však bylo zasaženo barbarskou agresí, na kterou se musíme
bezradně dívat, protože na agresora neplatí žádné, dohody ani zákony o její
ukončení
Karol Divín nám připomenul svým tvořivým životem krédo, kterým se řídily
všechny oddané duše krasobruslení a zejména on, po následcích zranění.

NIKDY SE NEVZDÁVAT A VYTRVALE KRÁČET ZA SVÝM CÍLEM!
Odpočívejte v pokoji, neboť si to už uvědomuje většina lidstva.

ČEST VAŠI SVĚTLÉ PAMÁTCE!


PODĚKONÍ dr. DĚDIČOVI I OD K. DIVÍNA
DÍKY ZA SLAVNOU ÉRU A ZÁJEM O KRASOBRUSLENÍ

Uznávaný odborník a funkcionář v mezinárodním krasobruslení dr. Josef Dědič se aktivně
angažoval i v Československu.
Oddané duše krasobruslení svým poděkováním v těžké poválečné době potvrzují, že bez
jeho ochrany, rady a pomoci by nebyla slavná éra krasobruslení. Poděkování za krásu sportu
zanechali ve vzpomínkách i pamětníci s nadějí, aby nové generace v příznivých podmínkách
pokračovali v této snaze.

„Jsem rád, že mohu v relativně dobrém zdraví a pohodě vzpomínat na krasobruslení
i v důchodovém věku. Je mi nesmírně líto, že několik bývalých kolegů, trenérů,
organizátorů a hlavně našich obětavých rodičů už nemělo toto štěstí vzpomínat.
Předčasně nás opustili...
Proto děkuji i za ně našim laskavým rodičům, trenérům a hlavnímu organizátorovi a
ochránci všech oddaných duší krasobruslení dr. Dědičovi za podporu a nesmírnou
pomoc, bez které bychom nedokázali překonat složitou cestu poválečného krasobruslení,"
zopakoval poděkoval za všechny duše krasobruslení Karol Divín při vzpomínkových oslavách
jeho 80 - výročí v Bratislavě, Brně a Ostravě.


DÍKY ZA POVZBUZENÍ A RADU

S odstupem času žasnu nad svou odvahou "mladosti", že jsem jako neznámá osoba, pouze
jako sousedka maminky Hanky Maškové, telefonicky požádala jednoho z největších
mezinárodních odborníků, organizátorů a funkcionářů československého a mezinárodního
krasobruslení Dr. Dědiče o spoluautorství publikace o adeptech slavné éry krasobruslení.

Protože na druhé straně drátu bylo hrozivé ticho, které nastává před striktním odmítnutím,
pokračovala jsem jako rozhlasový komentátor s vysvětlováním:
"Vzpomínky by se mohly jmenovat podle mého snu. Noc na Vyšehradě.
Vývoj československého krasobruslení, který by měl být pod Vaší taktovkou, by se mohl ještě
prolínat Vašimi osobními vzpomínkami a postřehy.
Já bych je doplňovala získanými vzpomínkami maminky Hanky a jejich přátel...

Na vyšehradský hřbitov přišli gratulovat Hance k narozeninám Ondrej Nepela se svou trenérkou
Hildou Múdrou, Karol Divín, Eva Romanová, Hančina rivalka Gabriela Seyfertová a spolucestující
Květa Celfová, která přežila havárii Hanky.
Přišli i další přátelé...
Zvažují nad tím, co všechno by se mělo udělat, aby nastupující generace mohla znovu prožít
slavnou éru krasobruslení.
Seznamují Hanku Maškovou, Jirku Štaidla a Pavla Romana se svým štěstím.
Činorodým životem. Neboť žít je štěstí a nenaplněný život mladých lidí je neštěstí... "

Chvěly se mi ruce pokud jsem čekala na strohé nebo diplomatické odmítnutí.
Po chvílí napjatého ticha vzrušeně zvolal: "To je báječný nápad s tím snem! Výborný námět.
Vy jste to již určitě napsala?! Rád bych se na to podíval!
Mám plné šuplíky popsaných papírů na téma krasobruslení, tak to dáme dohromady!“

Od radostného překvapení jsem nevydala ani hlásku. Po chvílí však zklamaně dodal:
"Právě proto, že mám již plné šuplíky popsaných papírů o krasobruslení, nechtěl bych zbytečně
plnit další...
Nezařadili je do edičního plánu!
Odmítli je!
A co vy? Máte již schválené téma? Zařadili ho do edičního plánu?“
Od dalšího překvapení jsem ze sebe dostala jen nesouvislé zakoktání.
"Rozumím," řekl s pochopením. "Nejdřív jste počkala na mé stanovisko...“
Chvíli zvažoval a pak s hořkosti dodal: "Tak potom, podle mých neblahých zkušeností, měla byste
snad před oficiální žádostí o zařazení do edičního plánu vydavatelství nejdřív neoficiálně prozkoumat
vhodnost uvedeného téma. Na patřičném místě.
Pokud budeme mít oficiální souhlas se zařazením do edičního plánu, okamžitě se pustíme do psaní!
Potom zavolejte!"

Po krátkém průzkumu byl i stručný závěr. Je to problematické téma, protože jsou problematičtí
všichni jmenováni…
Zklamání nad tím, jak mohli a mohou být problematičtí ti, kteří především svou pílí, vytrvalostí
a nesmírnou obětavostí proslavili Československo, mi nedovolilo zavolat dr. Dědičovi...




Před Vánocemi 1923 jsem dokončila závěrečnou kapitolu životních osudů „Smoliarky“ a při kávě
jsem si uvědomila, že už nemám sily přepsat ze strojopisu do počítače podkladové příběhy ranného
dětství Smoliarky, které připravené k publikaci mi nějaký horlivec odcizil kvůli počítači.
Je to smutné konstatování pro všechny zainteresované, protože je to kronika hrdinských Kysučanů
od děti po nejstarší za 2.světové války malebných obcí Riečnice a Harvelky, které se nepodařilo
fašistům zničit za všestrannou pomoc partyzánům v kysuckých horách.
O to bolestnější je dokazování, že totalitní režim pod nadvládou „bratské pomoci“ zbytečně zničil
obě malebné obce s novými a rozestavěnými výdobytky. Obyvatelé jako vyhnanci museli hledat
náhradní ubytování po celé Republice s neukončeným majetkoprávným vyrovnáním bez zaužívaných
a slibovaných tržných cen kvůli malé vodní nádrži, s kterou mohli spolu existovat a přinesla by pro
obyvatelé i celou bývalou vlast vyšší životní úroveň.
Za ztrátu hmotného a kulturního dědictví, zbytečné vysoké náklady za demolici a navíc nedostatečného
majetkoprávního vyrovnání ani za velké snížení životní úrovně obyvatel a předčasný či dobrovolný
odchod ze světa, nebyl nikdo brán k odpovědnosti.
Pochopitelně vodní nádrž s přezdívkou “KYSUCKÉ MORE SĹZ“ se naplňovala v r. 1969, když nastalo i
převlékaní kabátů provinilců…

S dobrým pocitem dokončené práce jsem tradičním kliknutím uzavřela obsah Lampárny.
Jako technický antitalent jsem s překvapením hleděla na netradičně postupné uzavíraní přes dvacítky
témat s téměř pět tisíc příspěvků.
Pokud jsem se vzpamatovala z překvapení zůstala v obsahu asi tisícovka příspěvků, které byly však
odtržené od témat.
Do administrace Lampárny jsem se však nemohla dostat podle původního hesla přes hodinu.

Usoudila jsem jako pacient, že si musím odpočinout, abych se uklidnila a jako technický antitalent,
že počítač si musí odpočinout spolu se mnou.
Po krátkém odpočinku jsem se pokusila oživit amputovaný počítač.
V administraci na mne čekalo vysvětlení:
"Používate zastaralou verzi phpBB.
„Konverze vstupní a výstupních znaků HTTP není správně nastavena“
„Nejvíce zde současně bylo přítomno 64 uživatelů dne ned 10. pro 2023 16:28:16 “HTTP

Zřejmě 64 uživatelů netušilo jako i já, že za úhradu instalace aktivní verze a udržovací roční poplatky
jsem jenom prodlužovala důchodový věk stařenky „phpBB“.

Oddané duše slavné éry krasobruslení za své úsilí reprezentovat svou vlast v těžké pováleční době by si
zasloužily poděkování a úctu nenarušenými vzpomínkami.
Rovněž jako obyvatelé Riečnice a Harvelky, kteří se nikdy nevzdali neboť svým potomkům odevzdávají
nejvzácnější dědictví. Lásku k domovu.

Věřím, že se najde odborník, který nainstaluje na web inteligentnější verzi jakou mne přivítala
„Umělá inteligence“ v novém počítači.

Stařenka „phpBB“ se domnívá , že začarovaný kruh může odčarovat jedině přirozená inteligence
čestného odborníka…