MS 62 I ZVLÁŠTNÍ PŘÍCHUŤ 46.

[MiriamDimadi]

ZVLÁŠTNÍ PŘÍCHUŤ NA MS 1962 46.

"Všechny kategorie jsou nabité, ale soutěž sportovních dvojic má zvláštní příchuť,"
připomíná dr. Dědič.
Zřejmě proto se věnuje podrobně této kategorii, abychom ve vzpomínkách pocítili
tu její "zvláštní příchuť".

"Německá dvojice je lehkým favoritem, ale jsou tady Sověti a také sourozenci
Jelínkovi z Kanady, kteří před dvěma lety Mariku a Jürgense porazili, i když
nezvítězili.
Tehdy ještě jezdila kanadská dvojice Wagnerová s Paulem, která vyhrála."

Dr. Dědič ve funkci vrchního rozhodčího vzpomíná na důsledky trémy favorizované
sportovní dvojice Marika Kiliusová a Jürgens Bäumler z NSR, která stála už počtvrté
v Ženevě na stupních evropských vítězů čtrnáct dní před mistrovstvím světa 1962
v Praze.

"Na evropském mistrovství v roce 1962 si Marika s Jürgensem uvědomují, že mají
velké soupeře, kvalitativně se od všech předcházejících lišící.
Přišli s něčím novým, a to je nebezpečné. Snad to byla nervozita, která Mariku
a Jürgense přiblížila ve skoku do piruety ve váze o několik centimetrů víc než obvykle…
Pád a chvíle otřesení. Oba vstávají, ale nejedou dál…

Vstávám a jdu za oběma doprostřed kluziště. Hudba hraje dál…
Domlouváme se, že v soutěží nebudou pokračovat, protože jeden z nich má sraženu
ostrou hranu brusle...

Rozhodčí měli usnadněnou práci, ale večer poznamenala sportovní lidská tragédie.
Vítězi se stávají Maria a Otto Jelínkovi a stříbrnou medaili získávají Bělousová s
Propotovem," uvedl dr. Dědič ve své publikaci „Světové piruety“.

1. Jelinková-Jelinek Kanada, 2. Bělousová-Propotopov SSSR, 3. Gobl-Ningel NSR

Snad nepatrných pět slov autora o „večeru poznamenaném sportovní lidskou tragédii“
nemohl být běžný pád na ledu sportovní dvojice z NSR a jejich odmítnutí pokračovat
v jízdě v obavách před velkou konkurenci.

Vždyť celý sportovní svět se 15. února 1961 přesvědčil na tragické události amerického
týmu krasobruslařů, že "sportovní lidská tragédie" je tragická smrt sportovce, a ne jeho
upadnutí na ledu nebo barva vlajky reprezentace.

Zřejmě i zde cenzura ukousala věty v publikaci dr. Dědiče, aby ztratily původní smysl
a daly se vysvětlovat podle mocných. Prý psal „mezi řádky“ svým čtenářům, kteří
umějí je přečíst z nepatrného náznaku.
Náznak autora nebyl zbytečný, protože nás upozornil, abychom zvažovali nad tím,
co se snažila zamlčet cenzura totality...

Podle uvedeného sdělení vzniká nezodpovězená otázka: Kdo nebo co poznamenalo
večerní recepci „sportovní lidskou tragédii“?