NETRADIČNÝ TRÉNINK 22.

[MiriamDimadi]

NETRADIČNÝ TRÉNINK KAROLA DIVÍNA 22.

Malý Karol byl nadšený, když se usadili v roce 1946 ve Vajnorské ulici na "Tehelné pole"
poblíž sportovního areálu, protože se zajímal především o fotbal a tenis, jako předtím
jeho tatínek.

Avšak tatínek František Finster se věnoval i krasobruslení. Na mistrovství Maďarska
v krasobruslení získal tři stříbrné medaile a později se stal úspěšným trenérem.
Přirozeně, že své poznatky chtěl předávat i synovi.

„Mladosť som prežil v Bratislave, kde otec sa stal trénerom. Okrem mňa trénoval deti
od Budapešti po Bratislavu.
Od deviatich rokov ma začal učiť základom krasokorčuľovania.
Avšak ku kráse športu patrili aj povinné cviky, ktoré som sprvoti neznášal.“

Karol byl kluk plný energie, kterému bylo nadmíru protivné trávit čas nácvikem přesných
pohybů v povinné jízdě.
Sotva otec Karla odskočil z kluziště, vždycky mu někdo půjčil hokejovou hůl a Karol byl ve
svém živlu.
Otci nezbývalo, než syna honit po stadiónu.

„Povinné cviky som však musel trénovať od piatej do siedmej ráno pri malej lampe v rohu
ešte nezastrešeného zimného štadióna.
Vždy, keď som sa mohol otcovi „stratiť‘, išiel som si zakopať na Kuchajdu.
Tam, kde dnes stojí štadión Interu, bola prázdna zvlnená pláň s viacerými improvizovanými
ihriskami.
Často som bral do ruky aj hokejku. Tatko nebol rád, ale pamätám si iba dve facky, ktoré som
schytal. Od neho stačilo prísne slovo. “
Karol pravidelně v létě trénoval se svým otcem v ledové jeskyni v Dobšine na Slovensku,
bez přítomnosti hokejky i bez třetí facky.
„Ako skúsený tréner predovšetkým mladistvých, snažil sa vo mne prebudiť pozitívny vzťah
ku krasokorčuľovaniu.
Nenápadne uplatňoval netradičné metódy, aby som si konečne uvedomil krásu tohoto športu.
Zrejme vychádzal z poznania, že ak ma na krasokorčuľovaní niečo bavilo, boli to skoky.“

K netradičnému tréninku Karola Divína dr. Josef Dědič poznamenal: "Trénoval ho jeho otec a
přicházel s některými metodami dosud nevyzkoušenými a vzbuzujícími mnohdy údiv, jindy úsměv.
Jeho specialitou byl "vodo-trénink" - cvičení v bazénu.“

„Až v pätnástich rokoch som si uvedomil, že krasokorčuľovanie je šport, ktorý neznamená len
drinu, ale má v sebe aj prvú časť názvu. Krásu...
Vďaka nemu som sa stal juniorským majstrom republiky.
Veľmi rýchle som sa dostal medzi dospelých. Začali ma žartovne oslovovať „dedko či dědku“
hoci som mal iba pätnásť rokov. Vraj preto, že som utekal pred otcom za hokejom ako dedko
pred babkou do krčmy.“