DIVÍN SVETOBEŽNÍKOM 21.

[MiriamDimadi]

STREDOEURÓPAN SVETOBEŽNÍKOM 21.

Karol Divín s úsměvem odpovídal na četné dotazy novinářů o svém
pozoruhodném původu a častých změn bydliště.
"Životné cesty našej rodiny boli spletité.
Dedo z matkinej strany sa narodil v Mariánskych Lázňach.
Odtiaľ sa presťahoval do dnešného rumunského Arad vtedy uhorského.
Vraj pochodil pol sveta, tretí v Europe zostrojil lietadlo, zrejme aby našiel
svoju manželku na Slovensku. Moju láskavú babičku Divínovú.

Matka bola z Plzne a otec Anton Finster z Budapešti. Ako Maďar s nemeckými
koreňmi získal na majstrovstvách Maďarska v krasokorčuľovaní tri strieborné
medaile.
Všade vo svete hovorím, že som Stredoeurópan. Žiadne miesto nepreferujem.

Narodil som sa v Budapešti 22. februára 1936, vyrastal som však v Bratislave.
Najviac som sa kamarátil s viedenskými korčuliarmi. Jedno spojivo teda mám.
Dunaj.“
I bez původu a kořenů manželky Češky a bydliště svých potomků, syna v Kanadě,
jedné dcery v USA a druhé v Brně, je označován za Světoběžníka.
Z četných rozhovorů Karola Divína s redaktory lze sledovat jeho složitou cestu
k dosažení úspěchů v těžké pováleční době.

"Ku koncu druhej svetovej vojny sme boli v podstate vojnovými utečencami.
Pred frontom sme v klasickom dobytčom vagóne smerovali takmer mesiac najpr do
Plzne k sestranici matky a potom do Prahy. Otec nevedel po česky, začal sa učiť až
v Plzni.

Korčuľovať som sa naučil ešte v Maďarsku v dedinke južne od Egeru na zamrznutých
rybnikoch a lúkach. Išlo mi to, ale nebolo to krasokorčuľovanie.
Až po vojne v Plzni ma otec viedol ku korčuľovaniu na tenisových kurtoch, ktoré boli
povedľa fotbalového ihriska. V zime sa poliali a korčuľovalo sa.“

Po příchodě do Prahy navštívil dr. Josef Dědič rodinu úspěšného reprezentanta Maďarska,
a trenéra krasobruslení Antona Finstera v novém příbytku.
"Vzpomínám na léta bezprostředně po válce, když Divínovi přijeli do Prahy. Bydleli všelijak.
Železná postel, vojenský kufr a skříňka byly jediným zařízením obydlí Divínovi rodiny na
Pohořelci."
Za těchto podmínek se snažili co nejdříve dostat na Slovensko, kde měli příbuzné, především
laskavou babičku Divínovou.
„Zrejme protinemecké nálady po vojne, viedli otca k prijatiu babičkinho priezviska Divín.“