POKUS O ÚNOS ÁJI V. 18.

[MiriamDimadi]

POKUS O ÚNOS MISTRYNĚ SVĚTA 18.

Osmnáctiletá Ája s aktivní kariérou rozhodně ještě nechtěla skončit.
Po tolika vynaloženém úsilí k dosažení prvních mezinárodních úspěchů
to bylo pro rodinu Vrzáňových naprosto nepřijatelné.

Střet zájmů byl nevyhnutelný. Přestože v jejím rozhodnutí ji podporovali
i rodiče, především otec, který ji tehdy přímo vyzval k emigraci.
Odcházela nerada, i když si neuvědomovala, jak těžká volba to byla pro ně
a co je čeká, když se nevrátí.
Oni to tušili a zamlčeli to před ní, protože byla velmi citově závislá na nich.
Svůj dosavadní život podřídili k dosažení jejího úspěchů v krasobruslení, proto
ho s odvahou podřídili i při striktním rozhodování...

„V Londýně mne stále sledovali dva pánové československé zvláštní služby, když
jsem odmítla přijít na recepci konanou na mou počest ambasádou v Londýně.
Zdržovala jsem se ve vile Gerschwillerových, kolem níž ve dne v noci projížděla
černá limuzína českých agentů.
Jednoho dne byla ulice prázdná, tak jsem chtěla jenom na skok do blízké lékárny.
Najednou se vynořili tři muži v černém a snažili se mne odvléci do přijíždějící
limuzíny.Pomohl jen včasný zásah trenéra Gerschwillera a britských agentů."

Krátce poté udělila Velká Británie Aleně Vrzáňové politický azyl.
Místo odjezdu do Moskvy se vydala na turné mistrů světa...

Z očekávaného brzkého shledání s rodiči však zažívala drama.
Na letištích v Paříži a Stockholmu se jí snažili domluvit úředníci československých
ambasád.
Komunističtí funkcionáři se nemohli smířit s tím, že nadějná sportovkyně zůstala
v kapitalistické cizině.
Neustálým sledováním a výhružkami se ji snažili donutit k návratu.
Londýnská čs. ambasáda dokonce Vrzáňové vyhrožovala pomstou na rodičích...