TRÉNINK MALÉ ÁJI V. 13.

[MiriamDimadi]

TVRDÝ TRÉNINK MALÉ ÁJI 13.

Stanovené podmínky sudiček při rozdávaní talentů v těžké době naši vlasti při narození
dětiček podle zájmů a hlavně možnosti rodičů dokázat vedle výchovy svého potomka i
rozvíjení jeho talentu, naplňovala šťastná rodinka malé Alenky Vrzáňové.
Sudičky jí darovaly 6. května 1931 mimořádný talent ke všemu krásnému dokonce v hlavním
městě Československa v Praze s umělým stadionem, i když nekrytým. avšak v těžké době naši
vlasti.
Asi předpokládaly podle zájmů a povolání prarodičů a rodičů, že se společně dokážou plně
věnovat Áji, aby dokázala reprezentovat svou vlast i přes hrozící okupaci nepřátel krásy
svobodného života.
Při udělování talentů v zimě se často zastavovaly na zimním stadionu na Štvanici a s obdivem
sledovaly horlivost mladé učitelky hudby dokázat zatančit na ledě i bez trenéra oblíbené tance
polku, valčík a foxtrot. Potichu si zpívala a jenom občas nahlédla do knih asi s notami.

Zřejmé sudičky zvážily, že svou horlivost umocní podle odborné literatury i po narození vysněné
holčičky jako trenérka pro začátečníky. Uvědomily si, že odborných trenérů krasobruslení bylo
jako vzácného šafránu i hrozící skutečnost blížící se světové války, která ničí bez rozdílu lidské
životy jejích výtvory a krásy přírody...
Tatínkův otec jako uznávaný profesor matematiky byl pro sudičky zárukou vzdělávání Áji,
i v hrozícím uzavírání českých škol.
Druhý dědeček Antonín Knops vlastnil v Husinci malou přádelnu a byl dlouhá léta starostou obce
i místní organizace Sokola. Předpokládaly, že se postará o výživu velké rodiny, především malé Áji,
v období velkého nedostatku potravin.

TVRDÝ TRÉNINK MALÉ ÁJI

Zásluhou svých dědečků se školačka Ája vzdělávala a na prázdninách v Husinci rostla
nejenom do krásy, ale i do výšky. Její vysoké skoky na ledě obdivovali především ti závodníci,
kteří nedosáhli na jejich výšku skoků.

Obětavý tatínek, vrchní rada na ministerstvu financí, byl malé Áji už od třech let lyžařským
instruktorem. Až do okupace jezdil s rodinou lyžovat do Krkonoš.
K bruslení se dostala paradoxně díky tomu, že během druhé světové války Němci zavřeli pro
civilisty hory a ona se nemohla věnovat milovanému lyžování.

Maminka, jako vzdělaný samouk z odborné literatury pro trenéry, začala s tvrdým tréninkem
Áji už v jejÍch sedmi letech.
Avšak na zimním otevřeném stadionu na pražské Štvanici byla často velká zima.
Podle vzpomínek maminky byl mnohdy mráz tak třeskutý, že Ája nemohla skoro
dýchat.
„V sedm chodila spát, aby měla sílu na ranní trénink.“
„Dávaly jsme noviny do bruslařských bot, protože noviny jsou teplý.
Pak do školy, úkoly a znovu na trénink,“ vzpomínala i Ája.

Tvrdý trénink cílevědomé maminky se vyplatil. Brzy však poznala, že talentovaná
Ája vyžaduje odborný trénink, proto požádala známého trenéra začátečníků
Karla Glogara o odbornou výuku.
Jeho zásluhou Ája už v jedenácti letech vyhrála Hainzův memoriál.
Rok poté získala Pohár vítězství v národním mistrovství v tanci na ledě.
V kostýmu Berušky bruslila v dětské lední revui.

Vysoká a pohledná Ája měla větší zájem o výuku sportovních prvků, především skoků,
než tanec na ledě.
Další trenér Ludvik Marek se na ně zaměřil. K vysokým skokům a roznožkám přidával
rychlé piruety.
Po osvobození se stala juniorskou mistryní Československa...