LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT 7.

[MiriamDimadi]

LÁSKA NA CELÝ ŽIVOT 7.

Za necelé čtyři roky po úspěchu dr. Dědiče na mistrovství ČSR v roce 1947,
přišla radost a štěstí i do skromného příbytku rodiny řidiče Nepely a jeho
manželky v domácnosti v Bratislavě v podobě drobného, avšak čilého
chlapečka Ondríka.
Utajené sudičky se snažily potěšit skromnou rodinu s nemocnou holčičkou,
vždyť na její zdraví se podepsala neradostná poválečná situace.
Proto čilému chlapečkovi každá sudička něco přidala i za nemocnou holčičku.
Aby nevyšel jejích dárek nazmar, když maminka bude muset pečovat o
nemocnou holčičku, pospíchaly ke čilé a moudré rodině, která by mohla být
oporou mamince Ondríka vedle výchovy svých zdravých a moudrých děti.

Jako fanynky krásy života nevynechaly sudičky, ani mistrovství Evropy
v krasobruslení v Bratislavě, aby si ověřily, jestli podarovaly kromě svého kréda

„Nikdy to nevdávej“, spojené s nejhezčími lidskými vlastností i talent, obdiv a
lásku ke kráse sportu.

Potěšilo je, když jako neviditelné bytosti poznaly, že starší nemocná sestřička
pookřála a těšila se z imitačních schopností malého Ondríka před televizní
obrazovkou v době mistrovství, kde se stal poprvé mistrem Evropy jeho idol
Karol Divín, který bohatě zúročil jejich dárek.
Rovněž sudičky potěšilo, když po opakujících se televizních přenosech z
mistrovství v krasobruslení, kdy byly kvůli skokům a piruetám drobného Ondríka
v ohrožení nejenom jeho nohy, ale i obrazovka, nábytek i sousedé, že odvedla
maminka nadějného krasobruslaře na zimní stadion.
Spokojené sudičky mu podaly šťastnou ruku v osobě trenérky Hildy Múdre,
která se stala jeho druhou mámou.
Byla to také láska na první pohled a na celý život…