OMLUVA NAD ZLATO 3.

[MiriamDimadi]

OMLUVA JE NAD ZLATO 3.

Dr. Dědič při svém objektivním hodnocení oddané duši krasobruslení Karola Divína
i kriticky připomenul jeho mimořádný vztah zejména k hokeji a fotbalu, s kterým
zápolil už jeho první trenér přísný tatínek.
Úsměvné vzpomínky Karola na zápolení s tatínkem se však v soutěží o medaile
občas měnily na omluvu s utajovanými slzami bolesti.

„Kolektivní hry Karolu učarovaly a občas se mu stávaly i osudnými.
Později už jako reprezentant to mnohdy přehnal s kopanou, a několikrát právě zde
utrpěná zranění jemu i nám zkomplikovala situaci bezprostředně před mistrovstvím
Evropy.
Faktem zůstává, že vůle a matematická přesnost se později projevila i v jeho volné
jízdě.
Nebylo na světě bruslaře s dokonalejším držením paží, trupu, hlavy.
Až nám někdy přespříliš té přesnosti a dokonalosti pohybu ve volné jízdě vadilo.
Ale bylo to něco, co dělalo Karola Karolem a Divína osobností v krasobruslařském světě.“

„Na mistrovství ČSSR v krasobruslení v roce 1963 v Opavě, kde bylo až 18 stupňů mrazu,
měli možnost osobně poznat pevnou vůli Karola Divína, který se od roku 1954 ani po
zranění nohy nevzdal pravidelné účasti mistrovství ČSSR.
Jeho zranění vyžadovalo velkou opatrnost, proto neriskoval ve skocích.
Nelze však popřít Divínovou snahu, že si kladl za velkou čest získat desátý titul mistra
republiky.
„Mistr ČSSR v krasobruslení Divín oznámil písemně ústřední sekci krasobruslení, že se
nemůže zúčastnit soutěží na mistrovství Evropy v Budapešti v r. 1963, protože si
v tréninku při nácviku dvojitého axelu obnovil zranění a nemůže v současné době
startovat v obtížné soutěží.
Pokračuje však v lehčím tréninku, a v případě, že se jeho zdravotní stav zlepší,
zúčastní se pravděpodobně mistrovství světa v Cortine d‘ Ampezzo.“
Do poslední chvílí někteří věřili, že s jeho známou vůli a prvenstvím v povinné jízdě,
se zúčastní soutěží a získá další medaili.
Proto se uvažovalo, že za nepohody na otevřením stadionu v Budapešti, poznamenala
by i odvahu favoritů v předvádění zejména trojitých skoků s jejich slabší připraveností,
která pronikla do tisku. Dokázal by překonat svou osvědčenou vůli za pomoci tradičního
prvenství povinné jízdy.
Rozhodlo varování doktorů. Neúčastnit se mistrovství.
Zklamání nad jeho neúčasti v Budapešti vyjádřili i zpravodajové Procházka se Zemanem.
„Jednonohý Karol si nohu mierne pochrámal pri futbale na Tehelnom poli a vybral sa ešte
k tomu v rámci kondičného tréningu do Olomouca – na bicykli.
Členok plus natiahnutý sval, a to všetko na tej istej nohe…
Náskok z povinnej by sotva ktorý zo súperov dobehol. A tak smola rezignácie zastrela
zeleň nádejí na zlato, ktoré tentoraz - a naposledy- sa Karolovi priam núkalo…."

Allain Callmat vybojoval vítězství, aniž jej někdo ze soupeřů vážně ohrozil.
„Viděli jsme pouze trojitého rittbergera s vážným zakolísáním a s polovičním pádem při
doskoku,“ hodnotil jeho volnou jízdu zpravodaj Jaroslav Březina.
Smutný Divín poslal Callmatovi telefonickou gratulaci i s pochvalou dosaženého výkonu
na nehostinném stadionu. Pousmál se nad výčitkami těch, že nejel do Budapešti pro zlato,
i když se mu nabízelo.
Sebekriticky si přiznal, že nemocnou nohu po úraze si neměl léčit drsným fotbalem a
dlouhou a namáhavou jízdou na kole. A neúčast na mistrovství neviděl v získaní zlata,
které se mu nabízelo za mimořádně příznivých podmínek, ale za umělecký zážitek pro
potěšení diváků, který nemohl zraněním poskytnout...