OSUD ČI CENZURA 2.
Vzpomínky dr. Dědiče jako nejlepšího organizátora a odborníka slavné éry krasobruslení
lze pokládat za nejobjektivnější hodnocení nejúspěšnějších medailistů poválečné doby.
První úspěšnou medailistkou v poválečné době byla Ája Vrzáňová, s kterou stál Josef Dědič
na nejvyšším stupni na mistrovství ČSR 1947 v Bratislavě.
Do pádu totality byla zatracovaná jakoby nikdy nebyla, nesoutěžila za svou vlast, nenosila
zlato z nejvyšších soutěžích krasobruslení ČSR, proto její jméno ozdobené zlatem se v rodné
zemi nesmělo vyslovit.
Smutné je, že totalita své rozhodnutí požadovala především od dr. Dědiče právě proto,
že byl uznávaným odborníkem a funkcionářem v československém a hlavně mezinárodním
krasobruslení.
Cenzura hlídala, aby se jméno Áji Vrzáňové i sourozenců Jelínkových a jejich životní
osudy nikde a nikdy neuváděly.
Snaha však byla neúspěšná kvůli opožděnému technickému pokroku cenzury soudruhů,
amatérskému technickému pokroku mladistvých příznivců krasobruslení.
Byla umocněná i dr. Dědičem neboť patřil ke skupině zpravodajů, novinářů a spisovatelů,
kteří svou přirozenou inteligenci psali i mezi řádky a nás učili bez použití umělé inteligence
takto číst a uvažovat.
Milosrdný osud však dopřál vítězům z prvního poválečného mistrovství ČSR v krasobruslení
v Bratislavě 1947 Áji Vrzáňové, dr. Josefovi Dědičovi a jejich obdivovateli Karolu Divínovi se
náhodně potkat při pracovních aktivitách v cizině.
Bez tradiční kontroly vzpomínat, hodnotit a především povzbudit zatracovanou zlatou Áji
nadějí brzkého návratu do rodné zemi, kdy už přestanou oficiálně tvrdit, že první úspěšný
pováleční medailista je Karol Divín. A on poznamenávat, že patří k začínajícím…