ČAROVNÉ BYLINKY 17.

[MiriamDimadi]

ČAROVNÉ BYLINKY 17.

„Sklamanie obyvateľov Riečnice a Harvelky viedli kysucké víly pozvať družky z celého sveta
k náprave vlastných krívd, ale i k riešeniu všetkých problémov súčasnosti,“ pripomenul Jánošík.
„Získané poznatky víl vkladajú do snov svojich zvolených predstaviteľov. A že im naslúchajú
a riešia problémy svedčia o tom rozvíjajúce sa dediny a mestá...“

„Ještě mi zůstaly bylinky pravdomluvnosti,“ zvolala natešene Kořenářka, vyťahujúc zopár kvietkov
z košíka.
„Sú veľmi vzácne,“ pripomínala Bylinkárka. „Podarilo sa nám nazbierať iba maličkú kytičku.“
„Svoju čarovnú moc čerpajú z panenského údolia o polnoci Svätojánskej noci,“ vysvetľoval Jánošík.
„Podarilo sa nám to včas, preto majú neobyčajnú silu.“
„To by sme veľmi potrebovali ako soľ,“ potešil sa Lucifer. Po chvíľke sa prriznal:
„V tejto oblasti máme veľký deficit. Zvlášť teraz, keď Stalin ako bývalý bohoslovec pripravuje
seminár o rozporoch v Biblii.
Vy ich nebudete potrebovať, lebo nepoznáte intrigy a ďalšie nešváry...“
Prekvapený archanjel sa nezmohol na slovo.
„Prinesieme zase ďalšie, keď si zdriemneme,“ pohotovo rozhodla Bylinkárka.
„S pánom Bohom zostávajte!“ lúčili sa spokojné bylinkárky, prezývané Babky demokratky a zamierili
po cestičke do Pekla.
„Spánom Bohom. A necháme vílam ďakovať, “ odvetil na pozdrav archanjel Gabriel.
„Ďakujeme,“ pridal sa aj Lucifer...

„Juro Jánošík, zastav sa ešte s Josefom Švejkom. Pohovoríme si o službe vašich rodákov,“ vyzval
archanjel Gabriel Jánošíka, keď zamieril na cestičku do Očistca.
„Upovedom ešte lekára Jána Jesseniusa a spisovateľa Janka Jesenského, aby prišli k svätému Petrovi
ešte pred zahájením vedeckej rady.
Mohli by sa k nim pripojiť aj spisovatelia Fiodor Michajlovič Dostojevskij a Jaroslav Hašek, pokiaľ už
ukončili filozofickú debatu!“
„Pán Boh zaplať za dôveru! Zaraz ich pozvem!“ prisľúbil Jánošík.

Po odchode Jánošíka do Očistca pohotovo pristúpili k archanjelovi Gabrielovi oba Albertovia.
„Jánošík mne příjemně překvapil. Technickou výuku zvážíme s vědci,“ oznamoval Einstein.

„Předpokládám, že uspěje i Švejk. Přesvědčil jsem se o jejich pozitivních myšlenkových pochodech.
A Švejk je známý tím, že na sebemenší poznámku či problém smysluplně reaguje. Myslím, že mi dáš
za pravdu,“ presvedčoval Schweitzer Einsteina.
„Domnívám se, že pokusné televizní vysílaní v Příjímací síní by prozatím mohlo být o vzájemné
domluvě, když bude řídit tým společných odborníků hlavní konstruktér Aurel Stodola,“ zvažoval
Einstein.
„Pro budoucí asistenty by bylo prospěšné seznámení se s nedávnou minulost, kterou nepoznali,“
pozitívne hodnotil spoločnú snahu aj Schweitzer.
„Myslím si, že sa Jánošík postupne zoznamuje aj s novodobými dejinami. Nakoniec, budeme mať
možnosť sa presvedčiť o jeho postrehoch z rozpravy z Údolía priateľstva,“ mienil archanjel Gabriel.
Očakávali zase varovné upozornenie od Lucifera na adresu navrhovaných asistentov, ktorí nepoznajú
rivalov z druhej svetovej vojny.
Avšak Padlý anjel mlčal, akoby sa prestal zaujímať o spoločné snaženia v prospech všetkých dušičiek.

Priatelia Albertovia si nebadane vymenili chápajúce pohľady. Vzali si zo stola podarované drobné
kytičky rivalov, aby si k nim privoňali.
“Nádherně voní!“ privonial z kytičky Schweitzer nasledovaný Einsteinom.
Naklonil sa bližšie k archanjelovi a Luciferovi sediacim na čelnom mieste spoločnej služby
a tajomným hlasom prehovoril:
„Vůně bylinek z Údolí přátelství zahání všechny neduhy, které jsou překážkou na cestě přátelství
a porozumění.“
Lucifer sediaci v blízkosti váhajúceho archanjela Gabriela sa očividne povzbudil.
„Prý víly by potěšilo, kdyby i náš svět je následoval. Stal se mostem přátelství odvěkých rivalů,“
pripomenul im tiež Schweitzer.
S úsmevom nádeje položili kytičky na pôvodné miesto.
“Zatím jdeme zkontrovolat instalaci koprodukční televíze. Omluváme se předem za rušení, když ji
budeme muset na chvíli zapnout,“ oznámil Einstein.
Povzbudivo mrkli na rivalov a rezko vykročili za povinnosťami...